MAMINKY, NIKDY NEODCHÁZEJTE

Před pár dny jsem u jedné zahraniční newborn fotografky četla rozhořčenou diskuzi na téma, zda-li je maminka novorozeného miminka rušivý element a měla by být minimálně vyhoštěna z místnosti, kde fotografování probíhá, ne-li odejít úplně a nebo jestli je normální a správné, že je u fotografování po celou dobu.

Většina maminek i fotografů, doufám, volí možnost druhou, tedy, že se maminka nikam nevzdaluje.

Ale stává se, že si fotograf myslí, že pokud tam maminka nebude, tak to bude lepší pro dítě, protože ho svým pachem a přítomností nebude zbytečně rozptylovat.

Já se s tímto podobným přístupem občas setkávám na svých kurzech, kdy mi je ze strany fotografa vysvětleno, že je to pro všechny lepší. Dítě je totiž klidnější, když jeho máma v místnosti není, protože necítí její mléko, kterým ho krmí, neslyší její hlas, kterým k němu promlouvá a nevnímá její případnou nervozitu, když věci nejdou podle plánu. A také je focení časově náročné, tak proč by se maminka nebo oba rodiče nemohli jít projít nebo se občerstvit.

Toto je jejich argument.

Když budu teď mluvit jako fotograf, tak za prvé a to hlavně, nikdy nikdy nikdy a za žádných okolností nechci, abych zůstala s miminkem sama. Maminka nebo jeden z rodičů musí vidět, co s jejich dítětem děláte a proč, musí mít možnost vám přihlížet.

Proč?

Představte si situaci, že nafotíte jejích miminko, rodiče během focení odejdou a druhý den vám zavolají, že s jejich dítětem není něco v pořádku. Vy víte, že pokud opravdu není, nebude to vaše vina, protože si nejste vědomi žádného pochybení. Bohužel, si to nebudou myslet jeho rodiče. Co by se dělo pak, asi nemá ani smysl tady popisovat.

V první řadě musíte zajistit, aby vše bylo od začátku do konce jasné a nikdo pak nemohl vznášet případné pochyby.

Za druhé, nemohu požadovat aby maminka odešla proto, že já si to přeji. Pro všechny matky je toto nesplnitelný požadavek. Jak může někdo chtít po novopečené mamince, aby opustila své několika denní dítě, aby ho nechala člověku, kterého vůbec nezná v prostředí, které také nezná. Chtít po mamince takovou věc je nehoráznost a vrchol drzosti.

To, že miminka citlivě reagují na své mámy je na místě, pokud miminko hůř usíná, je dráždivé, nervozní a reaguje na jakýkoli podnět, snažím se zjistit, co je pro dítě nejlepší. Ze svých zkušeností mám vypozorované, že nejlépe funguje, když si miminko na začátku přeberu já a snažím se jej uspat já. Já jsem pro něj neutrální osoba, jsem klidná, můj pach mu nic nepřipomíná a ví, že u mě nenalezne zdroj své potravy. Ano, to jsou věci, které některá miminka uvádí do stavu, kterému já říkám „standby“ tzn., že nedokáží usnout do hlubokého spánku. Ale bohatě stačí, že dítě mám na rukou já a nemusím s ním nikam odcházet nebo posílat maminku pryč.

Také se mi často stává, že miminka, která nemohou zabrat, naopak nejlépe usnou v náručí mámy. Každé dítě je jiné, má jiné potřeby, ten den má jiné rozpoložení než včera, je mu teprve pár dní, nemá většinou ještě žádný režim, takže se těžko usuzuje, kde je problém, co ho trápí a většinou to neví ani maminka. Když vyčerpám svoje pokusy, vždy miminko předám mamince a nechám ji i jemu prostor na to, aby se společně uklidnili. I když to tak nevypadá a maminka se snaží nedávat nic najevo, jako matka vím, jak musí být pro ni těžké sledovat své plačící dítě v náručí někoho jiného bez možnosti svého zásahu.

Prosím, vžijte se do jejich pocitů a řiďte se jimi.

Všem maminkám, tatínkům, co svěřují své děti do rukou fotografů bych chtěla říct, že mají absolutní právo na to, aby zůstali svému dítěti poblíž celou dobu a nenechali se odlákat řečmi, které jsem popisovala výše.

I když je vašemu drobečkovi jen pár dní a vy sama netušíte, co právě potřebuje nebo co ho trápí, tak i přesto vy ho znáte nejlépe a nejlépe víte, co je pro něj teď správné.